Mamí, jé, ten je krásnej! Já chci taky takovýho! Nebo: Tatí, kamarádce rodiče pořídili chlupáče. Že dostanu taky takovýho, když se budu dobře učit? Malé děti a štěňátka jsou si v mnohém podobné: roztomilé, veselé, bezelstné, potřebují ochranu a péči… Není divu, že často jedno zatouží po druhém. Takhle to často začíná a před osmi lety začalo
i u nás.
Zatím nám dítko povyrostlo a štěňátko taky.
Mnohokrát jsem si za tu dobu říkala, že jsem raději neprosadila to morče.
Jsou chvíle (a poslední dobou je jich stále více), kdy bych si nejraději lehla, ale náš Baryk má na to jiný názor. Doma nikdo, tak je venčení zase na mně. Vyškrábu se na svoji elektrickou tříkolku a vyrážíme. Vždycky je to tak na hodinku, potkáme známé pejsky a pejskaře, očucháme, poklábosíme, tak nějak se naladím.
Před chvílí jsme se vrátili od psí kadeřnice, která obětavě a s nasazením vlastního zdraví po téměř tři hodiny krátila srst našeho dlouhosrstého zacuchaného skoro půlmetrákového zvířátka na letních pět milimetrů, a máme toho všichni tři dost: jak paní kadeřnice, tak pes, který vypadá jako žížalka, tak i já, zpocená a podrápaná. Pes už se zklidnil, už je ve svém domácím prostředí, vyvenčený, nakrmený a napitý,
a přišel si ke mně pro trochu té něhy. Sedí přede mnou, rozkošnicky se nechává drbat
a kouká na mě hlubokýma hnědýma, vědoucíma očima.
Co v nich je možno číst? Je v nich napsaná historie vztahu mezi zvířetem a člověkem? Co dávám já tobě, Baryku, že je pro tebe výhodnější ležet tady na gauči, místo abys
v lese proháněl zvěř a byl svobodný jako většina ostatních zvířat? A co dáváš ty mně, že ráda snáším strasti spojené s tvým pobytem v naší domácnosti?
Ty mi nic neřekneš, protože neumíš lidská slova. Tak jenom já: asi je to láska. To určitě cítíme oba, když si přijdeš pro pomazlení a přitom mi oblížeš ruce, nohy, obličej. Taky možná jsi kousek mého svědomí, zdá se mi někdy, že víš, co si myslím, ale zůstáváš přitom velmi diskrétní. To mívám pocit, že moje duše se rozšiřuje, vstupuje čumákem do tvé hlavy, a ty se tak stáváš součástí mého myšlení. V takových chvílích jsem zvlášť ráda, že jsme spolu, a bojím se té chvíle, až…
Ale to teď nehrozí. Teď aktuálně mi hrozí, že ti ještě dnes budu muset jít koupit granule, před spaním ještě vyvenčit, pak umejt tlapky a samozřejmě vyluxovat obývák. A udělám to ráda.
Pak si konečně lehnu na gauč a natáhnu nohy a ty mi je začneš olizovat.
Někde jsem četla, že psí sliny jsou léčivé. Nevím, jestli je to pravda, ale já jsem se rozhodla, že v případě mě a Baryka je to pravda.
Zajímavé je, že mi daleko více olizuješ tu horší nohu, kterou už skoro necítím.
Beru Tě kolem krku, udělám kolem nás pomyslné energetické vajíčko a na chvíli jsme odstřihnuti od všech strachů, běsů, nelásky…
Ivana Rosová 09 07
