Blíží se vánoce. Už dávno se nenechávám převálcovávat konzumním shonem, nákupním světélkujícím střediskům a neutuchajícím koledám linoucím se z nich. U nás doma na sladké moc nejsme, a tak jsem ušetřena obtížné piplačky s cukrovím. Hospodyňky mi prominou, chápu, že to někoho baví. Ne, že bych vyloženě neuměla vařit, ale mám v tom určité rezervy. Ty se vynořily před 30 lety krátce po mé svatbě. To jsem svému novomanželovi ke štědrovečerní večeři předložila smaženého kapra i se šupinami. Tenkrát uměl uvařit sotva čaj, dnes je výborným kuchařem. Nouze naučila Dalibora housti. Děti už vyrostly, tak si dáváme jenom takové sranda dárky nebo tzv. zážitkové. Takový dostal manžel loni od naší dcery. Zakoupila mu poukaz na závod jménem GLADIATOR RACE. Možná jste si všimli tohoto nového fenoménu. Vedle zdravé výživy lidé běhají, skáčou, jezdí na kole i na čemkoli, plavou, létají i lezou, šplhají. No a snůškou toho všeho jsou zátěžové závody pro veřejnost. Pořadatelé pod širým nebem vytvoří několikakilometrovou opičí dráhu. Záleží už jen na jejich fantazii, jaké připraví překážky. Závodníci zdolávají různé strmé či více strmé bariéry, skáčou v pytlích či se svázanýma nohama, plazí se v bahně, podlézají ostnaté dráty, běhají do vršku s desetikilovými pytli písku na zádech apod. A právě poukaz na takovou trachtaci byl dárkem pro mého pětapadesátiletého manžela.
