Že nevíte, co to znamená? Když Vám napovím, že jde o zámek, jistě na to přijdete. Mně nedělalo problém podobným způsobem vyluštit Konopiště, Hradiště, Křivoklát, ale na ROKLÍ jsem nepřišla, i když je to tak jednoduché. Trénování paměti zábavnou formou je v naší pražské Rosce velmi oblíbené.
Naše sociální pracovnice Martina si na nás vymýšlí samé takové špeky. My jí na to vždycky skočíme a znovu a znovu doufáme v nesnižující se počet našich malých šedých mozkových buněk. Martině se divíme, že stále vymýšlí něco nového, protože my si to předchozí cvičení stejně nepamatujeme. Kdyby stejná zadání opakovala ob dva či tři tréninky, ušetřila by si práci. Ale ona ne, stále se pouští do boje s naší nebohou pamětí. Martina vysvětlí zadání a nastane ticho. Ten nejodvážnější opatrně pípne: pro nás pomalejší prosím ještě jednou. Minule jsme dostali obzvlášť zabrat. Začnu něčím jednodušším.
Teta mé sestry je moje? Teta! Syn manželky mého bratra je můj? Synovec! (V tuto chvíli začíná v místnosti stoupat teplota vlivem našich přehřívajících se mozků). Matka dcera mé babičky je moje? Babička! Pozítří bude den po neděli. Jaký den byl včera? Pátek! (Odkládáme svetry.) Den před včerejškem byl čtvrtek. Jaký den je dnes? Sobota! (Otevíráme okna.) Trochu mi to připomnělo letitou komedii Já nejsem já.
Často se dozvídáme něco nového. Člověk by normálně řekl, že syn bratrance tvého otce je bratranec z druhého kolene. Není tomu tak. Správně slovo je bratříně. (ženský rod sestříně). Že jste to nikdy neslyšeli? No vidíte, tak teď už to víte.
Paměť někdy může nahradit inteligenci. Jako v mém případě. Když potřebuji schválit od pojišťovny nový elektrický vozík, musím odevzdat několik čerstvých lékařských zpráv. Jedna z nich je psychologický posudek. Ten spočívá v měření IQ pomocí Ravenova testu. To jsou takové ty řady obrázků, kam doplňujete ten logicky správný. Na konci testu už je to obtížné. Už jsem to párkrát absolvovala, takže si pamatuji správné výsledky. Proč jsou správné, to jsem ještě nepochopila. Tak se stane, že mi vyjde vysoké IQ neodpovídající skutečnosti. To nevadí, hlavně že mám na vozík nárok.
Mám pocit, že náš život ve společnosti je dlážděn množstvím tabulek, do kterých se musíme nějak vejít.
Před časem jsem absolvovala přednášku, kde nám lektor vysvětloval, jak pomocí určitého schématu přiřadit k zadanému datu den v týdnu. Třeba 25. 6. 1628 byla? Středa? Obdivovala jsem posluchače, kteří to pochopili. Nebo se aspoň tak tvářili.
Občas se mi stane, že opustím svou zálibu v četbě brakových detektivek a přečtu si také něco přínosnějšího. Nedávno jsem prolistovala Učebnici obecné psychologie od Aleny Plhákové. Dovolím si Vás seznámit s některými zajímavostmi. Pokud jste někdy procházeli IQ testem, přijímacími zkouškami, asi jste natrefili na často bizarně vyhlížející logické úlohy na způsob: pokud C je B a A je C, tak platí, že? Cílem těchto úloh je zjistit, nakolik funguje vaše logické uvažování. Pro některé je logické uvažování hračka a tyto úlohy považují za směšně jednoduché, pro jiné platí pravý opak.
Příklad:
- Všechna A jsou B
- Všechna C jsou B
- Z toho plyne, že všechna A jsou C.
Pokud s třetím výrokem nemáte problém, tak patříte k asi čtvrtině populace, která neprokoukne nesmyslnost závěru vyvozeného z uvedených dvou tvrzení. Tuto nesmyslnost pochopíme, když místo abstraktních písmen dosadíme konkrétní slova s konkrétním významem:
Příklad:
- Všichni psi jsou savci
- Všechny kočky jsou savci
- Z toho plyne, že všichni psi jsou kočky.
Vezměte skupinu svých známých, rozdělte je na dvě skupiny, přičemž první dejte úlohu A, druhé úlohu B. Zadání je, aby do pěti vteřin odhadli výsledek těchto příkladů:
- 8x7x6x5x4x3x2x1 = ?
- 1x2x3x4x5x6x7x8 = ?
Jde o násobení, u něhož je úplně jedno, jak jdou čísla za sebou. V obou úlohách jde o postupku, takže výsledek bude stejný, konkrétně 40320. Přesto lidé odhadovali výsledek u příkladu A vyšší než u příkladu B. Podle psychologů je rozdíl dán tím, že lidé zkrátka přizpůsobili svůj odhad velikosti počátečních čísel. Zatímco u úlohy A jsou první čísla vysoká, u úlohy B jsou nízká. V praxi to znamená, že máme tendenci si vytvořit jakousi mentální kotvu k informaci, která k nám připutovala jako první.
Ze stejného důvodu prodejci uvádějí ceny jako 99,90 Kč apod., protože výrobek za tuto cenu máme tendenci považovat za levnější, než kdyby stál 100 Kč. Věděl to koneckonců už Tomáš Baťa, který tuto techniku hojně využíval.
Koupila jsem si nové boty za 499 Kč. No nekupte to za tu cenu!
