Vanilkové dny

Ergoterapie v našem MS Centru Roska Praha se již stala stálou tradicí.

Zajišťuje ji naše sociální pracovnice Martina Vitvarová. Ergoterapii provozujeme i na našich rekondicích.

Já sama jsem se s ní setkala už před lety na rehabilitační klinice, kam si rok co rok jezdím udržovat v chodu svou tělesnou schránku. Tam je ergoterapie součástí léčebného procesu.

Na ruční práce mě moc neužije, nemám na to trpělivost, nebaví mě to. Za celý svůj pohnutý život jsem upletla jeden svetr, utržené knoflíky ignoruji, děravé ponožky vyhazuji.
Jehla je můj nepřítel. Tak jsem se tam v té nemocnici vyhýbala navlékání korálků apod.,
jak to jen šlo.

Jenže mě ta ergoterapie díky naší Rosce Praha stejně dohnala a nakonec jsem ráda.

Pamatuji se svůj první velevýrobek na rekondici ve Skokovech. Hromada zavíracích špendlíků, množství drobných a ještě drobnějších korálků. Prý se z toho vyrábí náramky. Musí se to rovnat, počítat, navlékat… Když jsem viděla, s jakým zaujetím se do toho všichni pustili, ať už je ty packy poslouchaly více či méně (často méně), šla jsem do toho taky.
A ono to nakonec vyšlo. Sice mi rozpíchané prsty trochu krvácely, ale náramek se mi natolik povedl, že jsem jím obdarovala svoji nejlepší kamarádku. Už se jí rozpadl, jak ho často nosí. Musím jí udělat nový. Pak jsem ještě zhotovila náramek mojí paní doktorce, dceři, švagrové, tchyni, další kamarádce…Všechny se tváří potěšeně, tak snad se jim náramek líbí.

Mým snem, i když zřejmě nedostižným, je pavouček z korálků, případně andělíček.
Ty mrňavý nožičky a křidýlka se mi pořád nějak pletou.

Dalším hitem na rekondicích je batikování triček. To už taky umím natolik, že je nosím
na veřejnosti.

Rekondice v Třemošné je ve znamení ergoterapie pod vedením zkušených instruktorů.
Už mám doma košík pletený z pedigu, amforu (taky to měl být košík), svíčku, svícen, malovanou tašku a hrnek. Na ten jsem obzvlášť hrdá. Vyryla jsem na něj růži a nápis ANIČCE OD MAMNKY. Zapomněla jsem tam vyrýt velké I mezi M a N, ale přesto
se mi povedl. Už mám v hlavě nápad na další hrnek, až pojedeme na rekondici do Třemošné teď v květnu. Vyříznu tam otvor, to budou otevřená ústa, přidám oči, nos,… Uvidíme.

V MS Centru Roska Praha pořádáme ergo přibližně 2x měsíčně. Pro imobilní členy je zajištěn odvoz i přívoz domů. Už jsme zdobili svíčky, svícny, vázy, plechovky, vyráběli vánoční ozdoby, určitě jsem teď na něco zapomněla. Mně se nejvíc líbila zdobená ramínka na šaty.
To jsem skočila do IKEA pro obyčejná dřevěná ramínka. Ta se pak natřou, ozdobí ubrouskovou technikou a nalakují. Vypadá to nádherně. Ubrousková technika je taky něco prima na drobnou motoriku rukou. Vzít tenounký papírový ubrousek, vystřihnout
z něj natištěný motiv, přenést ho na předmět (ramínko, plechovka, květináč, zkrátka cokoliv) a hlavně hladce přilepit. Přiznám se, že v těchto situacích je můj slovník poněkud nevybíravý. Naposledy jsem se zúčastnila zdobení velikonočních vajíček. Silnější jedinci vajíčka obmotávali tenkým drátkem, případně je nořili do barev a lepili vystřiženými obrázky z ubrousků. Slabší jedinec (já) si to hodlal zjednodušit. Pod dohledem Martiny jsem
si nastříhala úzké proužky z barevného krepového papíru, zkroutila je a oblepovala
jimi vajíčko. Stále jsem měla na paměti, že nesmím použít hrubé síly, ona ta skořápka taky
nic nevydrží. No, nakonec bylo oblepeno vejce, moje kalhoty, stůl, podlaha. Tím se moje příprava na Velikonoce vyčerpala. Na velikonoční pondělí jsem doma jenom vajíčka uvařila se slupkami od cibule. Tím získala pěknou rezavou barvu, aniž bych se na tom musela dále podílet.

Ergoterapie v MS Centru Roska Praha se stala velmi oblíbenou, všichni se vždycky rádi vidíme, popovídáme, nasmějeme se. Mezitím něco vyrobíme.

Ivana Rosová