Určitě nejsem sama, kdo neví, co to přesně je, ten čudlík. Když mi ale někdo řekne, abych zmáčkla tamten čudlík, zvládnu úkol poměrně spolehlivě. Doberu se cíle. Nevím sice, co to čudlík je, nicméně jej nezaměním za jiný předmět. Protože mám ráda náš rodný jazyk a bráním jej před moderními tzv. amerikanismy (mějte hezký den), snažila jsem se dopátrat, jak toto slovo vzniklo. Doma jsem se ptala svého muže amatérského jazykozpytce, zda lze hledat základ v němčině, hebrejštině, jidiš, romštině, či v jiném jazyce. Nevypadá to tak. Snad lze jen vzpomenout slovo čudla, což znamená malá rybka, zkrátka cosi bezvýznamného. Nesouhlasím. Uvědomte si, že náš praktický život se skládá převážně z čudlíků. Čudlíky jsou značně různorodé. Vyskytují se nejen jako nedílná součást různých mechanismů, strojů a přístrojů, ale obklopují nás všude. Berou na sebe všeliké podoby, bývají vyrobeny z rozličných materiálů. Čudlík může být ventilkem, tahátkem, zdvihátkem, a vůbec udělátkem, in, off, out, down, up.
Široký význam tohoto slova přivedl do úzkých jazykovědce. Dosud nebyli schopni sestavit jeho definici. Jak jinak si vysvětlit politováníhodnou skutečnost, že ve slovníku spisovného jazyka českého se slovo čudlík nevyskytuje. Přitom každý z těchto vědátorů by zle nadával, pokud jezdí autem, kdyby mu za jízdy vypadl nějaký ten důležitý čudlík tak jako vypadl ze slovníku.
Napadlo vás někdy, kolik čudlíků za den použijete? Jestli je čas vaším pánem, začíná to hned ráno. Budík neodbytně zvoní, zvoní a nastává moment prvního nahmátnutí čudlíku, abychom ukončili ten odporný zvuk a zvesela vykročili do nového dne. Další hmat znamená světlo (lampička, pochodeň apod.) A už to jede. Varná konvice, splachovadlo, výtah, otvírání dveří domu, auta, autobusu, tramvaje, metra. V práci se to čudlíky jen hemží, když si představíte počítač, tiskárnu, klimatizaci.
Doma to není o nic lepší. Pračka, myčka, vařič, šlehač, hnětač, větrač, mikrovlnka, trouba, rádio, stereo, video, TV. Vyjmenovala jsem jen tak namátkou. Mačkáme, mačkáme, až jsme večer celí umačkaní.
Systém čudlíků mi mnohdy přerůstá přes hlavu a jsem nucena použít hrubé síly. Tzn. kladivo, kleště, šroubovák, páka, mačeta, pěst, střelná zbraň zatím ne, nemám zbrojní pas. Přesto zůstávám čudlíkům věrná, zejména co se týče dnes tolik oslavovaných chytrých mobilních telefonů. Kdo nemá chytrý mobil, jako by nebyl. Já jej nemám, přesto jsem. Já potřebuji ty čudlíky a ne marně přejíždět prstem po malém čtverečku, kde se stále cosi zjevuje a mizí. Hýčkám si svou malou briketku svázanou gumičkou. Ona mi totiž často padá a to se pak rozletí na prvočinitele. Když se mi je všechny podaří dohledat a stmelit, musím znovu nastavit čas a datum, protože po vyjmutí baterky je tak nutno učinit.
Za velkou výhru považuji, že jsem se naučila zacházet s notebookem bez pohyblivé myši. Pod klávesnicí je jakási ploška, poníž jezdím prstem a tak se snažím zachytit na obrazovce kurzor. Na klávesnici píši rychlostí kdo hledá, najde. Když zavadím o plošku, slova se ocitnou na jiném řádku a já musím začít znova. Bývá to poněkud zdlouhavá práce. Uvítala bych brk a pergamen. Zrovna tak mi nevyhovuje sklokeramická deska na našem vařiči. Hledám, tápu, bloudím, šmátrám rukou po tmavém lesklém povrchu, než se ozve spásné pípnutí a já si mohu ohřát polévku.
Pravím, že pomocí čudlíků komunikujeme se svým okolím, se světem, rodinou, známými i neznámými, cokoli nás napadne. Jen mě mrzí, že čudlíky začínají být nahrazovány dotykovými obrazovkami. Já prostě nemusím vidět všechno. Hlavně, aby někde někdo omylem či neomylem nezmáčknul nějaké to tlačítko a celá zeměkoule nevyletěla do povětří. No nic, buďme optimističtí.
Teď se musím jít protáhnout a zacvičit si. Žádný čudlík na výměnu bolavých zad nemám.
Ivana Rosová
