Vanilkové dny

Klíče do kanálu jsem sice přímo nehodila, jenom mi spadly do kontejneru, když jsem vyhazovala odpadky. Kontejner byl veliký, hluboký, naštěstí prázdný. Naklonila jsem se do něj celou horní polovinou těla, klíče se třpytily hluboko na dně, mimo můj dosah. Šel kolem bezdomovec, zřejmě si mě spletl se svou kolegyní.

-        Vono tam nic není, co?

-        Není, kromě mých klíčů na dně. Pane, pomohl byste mi prosím?

Ahoj milé nádobí, tak jak to tam vypadá? Asi se teprve rozhlížíš, kde mají nejlepší kafe.

I když nevěřím, že by tam měli lepší, než jaké jsi mi vařila ve svém bytě ve Vysočanech

Nejsem příliš jazykově nadaná. Říká se, že kdo umí zpívat, má nadání pro cizí jazyky. Zpívat umím, ale s cizími jazyky jsem na štíru. Začalo to ve třetí třídě základní školy na počátku sedmdesátých let minulého století (tisíciletí) s povinnou ruštinou. Á bé vé gé dé jé jó žé, vot čitáju ja užé. Raz, dva, tri, četýre, pjať, išol zájčik paguljať. Soudružka učitelka byla potrhlá Ruska, která naprosto nezvládala třídu rozjívených dítek. V jejích hodinách jsme se po třídě honili, házeli po sobě mokrou houbou, soušce jsme pokládali na židli napínáčky, schovávali třídní knihu, apod. Já, protože jsem byla odporný šprt, vzorný žák se samými jedničkami, jsem azbuku záhy vstřebala. S ruštinou, ač jsem se za to styděla, jsem nikdy problémy neměla. Mně se ty jejich bukvice prostě líbily.

V našem MS Centru Roska Praha v Tusarově ulici to některé dny a hodiny v týdnu praská
ve švech. Hlavně dopoledne v pondělí a v úterý, kdy se imobilní cvičenci svážejí mikrobusy na rehabilitaci. V pondělí vede jednu partu Alice, v úterý jinou partu já.

Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně
jeho osobnost a možnosti.

Tak praví definice.

Já a Alice jsme nerozlučná cvičitelská dvojka. Když dělám vedoucí rekondice já, pozvu
si Alici jako cvičitelku a naopak. Já měřím 180 cm a jsem v oblasti hrudníku prkno, Alice měří 150 cm a v oblasti hrudníku prkno není. Což se velmi  hodí, když potřebujeme vyložit vozíky z auta. Hned jsou k mání kolemjdoucí svalovci. Obě totiž víceméně drandíme
na vozíku, já více, Alice méně. 

Historie Rosky ve Skokovech sahá až do minulého tisíciletí.  Skokovy objevila Alenka Borecká, blahé paměti zakladatelka Rosky, někdy kolem roku 1985. Byla to jedna z prvních destinací, kam Roska začala jezdit na rekondice. Penzion Espero s bezbariérovým zázemím
a velkou zahradou, kolem lesy.

Jde o titul mého oblíbeného autora Sébastiena Japrisota, jehož romány se pohybují na pomezí detektivky a psychothrilleru

Palce už přečkaly maturitu, první přijímačky, tohle jsou druhé, ještě ji čekají asi dvoje, už v tom nemám přehled.
Je pondělí, v práci fofr, vzhledem ke krizi nezaměstnaných přibývá. Naše informační centrum pro pomoc nezaměstnaným je zavaleno dotazy, už mám hlavu jako pátrací balon, zapomínám Aničce držet palce. Palce už přečkaly maturitu, první přijímačky, tohle jsou druhé, ještě ji čekají asi dvoje, už v tom nemám přehled. No, nějak to dopadne, až tohle vyjde, budeme vědět, zda dcera rozšíří řady nezaměstnaných čili nic. Snad už se mi podaří přestřihnout tu pupeční šňůru.